Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

  • 8.2.2011
  • 58 zobrazení
  • 3
  • 00
V Koryčanech bývalá silná židovská komunita. Samostatná židovská obec existovala již v době předbělohorské (roku 1611 zde bylo usazeno 11 židovských rodin). Židovská čtvrt v Koryčanech se nacházela v ulici směřující z náměstí severním směrem, v ulici zvané Židovská (později Tovární, poté tř. Vítězství, dnes Masarykova).Židovský hřbitov byl založen patrně v roce 1629. Nalézá se na severovýchodním okraji Městečka, ve stráni se sklonem k západu, při rokli nad ulicí Cihelny. Vzhledem ke své špatné přístupnosti vedla původní cesta průchodem a branou v domě čp. 300 v Židovské ulici, dále jeho dvorem a zahradou.Hřbitov má nepravidelný tvar, na délku měří asi 100 metrů, na šířku přibližně 40 metrů. Při vstupu v jihozápadním rohu stávala márnice, po níž toho dnes moc nezbylo. Hřbitov býval obehnán zdí z Kamenných kvádrů. Její výška byla asi 120 cm a přibližně po 4 metrech byla zpevněna zděnými pilířky. Koruna zdi byla kryta betonovou deskou. Dnes je ohradní zeď na jižní straně z části pobořena, v severní části chybí úplně.Na hřbitově se nachází přes 200 náhrobků, přičemž nejstarší dochovaný kámen pochází z roku 1674. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1942. Náhrobní kameny jsou osazeny především ve směru sever - jih nápisem k západu. Novější náhrobky jsou rozmístěny volně mezi staršími. Materiál náhrobků je především pískovec a žula, ojediněle též vápenec a mramor. Novější náhrobky jsou hlavně žulové.Část plochy hřbitova je zatravněna, jinak zde hojně rostou keře a stromy (akát, líska, borovice, thuje). Dlouhá léta hřbitov, jako mnoho dalších, pustnul a chátral. Koncem 80. let a počátkem 90. let byl brigádníky zveleben a upraven. V současnosti je hřbitov dvakrát ročně posečen a vyhrabán.V 90. letech byl právem koryčanský židovský hřbitov zařazen mezi kulturní památky chráněné státem.Najít cestu není až tak složité ale ani jednoduché. Z náměstí se jde asi 300 metrů po Masarykově ulici. Poté se odbočí doprava do ulice Cihelny. Na jejím konci jsou vpravo nenápadné ocelové schůdky. A jsme na místě.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.8.2015
  • 69 zobrazení
  • 5
  • 00
2 komentáře
  • 12.2.2011
  • 42 zobrazení
  • 5
  • 22
V Holešově byla židovská obec (ghetto) již v 15. století. Židovská obec si vybudovala také původní dřevěnou synagogu, ale ta při požáru v roce 1560 shořela. Proto si hned potom vybudovala synagogu novou, která stojí dodnes. Tato renesanční budova se v jádře dochovala do dnešní doby, i když byla v roce 1615 upravena a rozšířena přístavbou předsíně a výtvarně sjednocena vnitřními úpravami r. 1737.

Dnešní synagoga je budova dvoupatrová. V přízemí je hlavní modlitební sál v jehož středu stojí nádherně zdobené pódium - bima, odkud se četla Tóra, případně se odsud vyhlašovala nařízení a soudní výroky. Bima holešovské synagogy pochází snad z nedalekých Dřevohostic, odkud byl přenesen po zániku tamější náboženské obce a představuje jemnou kovotepeckou práci druhé třetiny 18. století. Jižní stěna hlavního sálu je nad přísálím otevřena dvěma otvory do ženské galerie, která se nachází v prvním patře budovy. V této místnosti se dochovaly zlomky nástěnných hebrejských liturgických textů, lemovaných lištami s ovocným a květinovým dekorem. Nad ženskou galerií se nachází místnost, která byla původně školou a je přístupná samostatně strmým schodištěm. V této místnosti se nachází nádherně zdobený dřevěný strop, obsahující květinové, ovocné a zvířecí motivy, pocházející z roku 1737.
Současnost

V dnešní době je v ženské galerii i v bývalé židovské škole umístěna expozice Židé a Morava, seznamující návštěvníky s historií Židů na Moravě od nejstarších zmínek po druhou světovou válku. Druhá část expozice seznamuje s židovskými památkami, které dnes na Moravě existují nebo dříve existovaly. V obou těchto místnostech jsou také vystaveny předměty, které se používají k bohoslužbám i k běžnému životu. Veřejně přístupné bohoslužby se v holešovské synagoze konají jen o Týdnu židovské kultury.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.8.2015
  • 38 zobrazení
  • 4
  • 00
  • 27.6.2015
  • 27 zobrazení
  • 4
  • 00
  • 29.3.2011
  • 48 zobrazení
  • 3
  • 00
2 komentáře
  • 2.3.2011
  • 150 zobrazení
  • 6
  • 22
  • 25.7.2015
  • 65 zobrazení
  • 3
  • 00
  • 27.6.2015
  • 78 zobrazení
  • 3
  • 00
Armáda byla s Kroměříži neodmyslitelně spojena od roku 1918 do roku 2005, tedy dlouhých 87 let. Před sedmi lety město opustila a brzy ji následoval i jeden z jejích symbolů - Rybalkova kasárna.Kasárna byla v Kroměříži dvoje - starší Žižkova, která po odchodu armády postupně splynula s městem a z jejichž bývalého seřadiště je dnes náměstí, a mladší Rybalkova.
Kdy přesně byla postavena ta druhá, dnes nedohledají ani vojenští historikové, pravděpodobně to bylo brzy po 2. světové válce. Jisté ale je, že jméno jim dal sovětský vojevůdce Pavel Semjonovič Rybalko, který za druhé světové války velel tankové armádě.
Kroměřížské vojenské posádky nesehrály v dějinách země žádnou významnější roli. V kasárnách se střídali bojové jednotky i vojáci, kteří do Kroměříže rukovali v rámci povinné vojenské služby.Rozlehlý areál Rybalkových kasáren tvořily dvě hlavní budovy - ubytovny vojáků a jejich velitelů. V dalších stavbách byly dílny, garáže a sklady. Po roce 1968 působily v Rybalkových kasárnách dva tankové pluky, každý o stovce tanků. Ty tvořily strategické zásoby, takže se s nimi nejezdilo, vojáci je udržovali v bojeschopném stavu.
V 80. letech minulého století vystřídal tanky 45. pluk protivzdušné ochrany státu a v Rybalkových kasárnách na okraji města byly léta uskladněny rakety s doletem 24 kilometrů. Další byly v nedalekém areálu Hvězda, kde vojáci trénovali palebné postavení. "Na Hvězdě byly hlavní sklady.Ve městě byly tisíce vojáků
V roce 1998 pak protivzdušnou ochranu vystřídala v kasárnách 7. mechanizovaná brigáda pozemního vojska. Ta zde zůstala až do konce, tedy do roku 2005, kdy kasárna osiřela.
Veškerý armádní majetek pak přešel bezúplatně na město. To areál Rybalkových kasáren obratem prodalo za 65 milionů korun. Dnes v něm stojí hypermarket tesco,výstaviště Floria Kroměříž a sportovni cetrum.
Co znamenala armáda pro lidi ve městě? "Hlavně kapitál a pracovní místa, bylo tady 3 500 vojáků, to je obrovská kupní síla. Navíc armáda byla velmi významným zaměstnavatelem i pro stovky civilistů."
více  Zavřít popis alba 
  • 12.7.2015
  • 234 zobrazení
  • 3
  • 00
  • 20.6.2015
  • 46 zobrazení
  • 3
  • 00
Zámek vznikl přestavbou tvrze (16. stol.) nejprve na renesanční zámek poč. 17. stol. za Jáchyma Zoubka ze Zdětína. V pol. 17. stol. byl jezuity přestavěn barokně. Poté byl v majetku rodu Lamberků a Strachwitzů. R. 1948 byl zkonfiskován a sloužil jako domov důchodců. Po r. 1989 vrácen v restituci.a místě dnešního barokního zámku stávala původně renesanční tvrz, kterou vybudoval v polovině 16. století Petr Čertorejský z Čertorej poté, co koupil r. 1542 Zdounky od synů Václava ze Žerotína. V roce 1561 při prodeji panství Erazimovi z Bobolusk je již tvrz přímo zmiňována jako součást prodávaného majetku.
Ve Zdounkách stávala ještě jiná tvrz, která však byla zpustošena společně s městečkem pravděpodobně r. 1423 při tažení husitů. Tehdy na tvrzi sídlil Štěpán z Vartnova, který byl později za škody na tvrzi ve Zdounkách odškodněn králem Zikmundem. R. 1520, při prodeji zdounského panství Janem z Lomnice Hynkovi z Kunčic, je tvrz již zmiňována jako zpustlá. Později zanikla nebo byla přestavěna na kostel.
Oproti tomu tvrz, která byla v 16. století nově vybudovaná, měla dál svojí historii. Její majitel Erazim z Bobolusk († 1564) ji odkázal Zoubkům ze Zdětína. Jáchym Zoubek ze Zdětína, podkomoří Markrabství moravského, přestavěl na počátku 17. století tvrz na renesanční zámek. Kateřina Zoubková ze Zdětína († 1636) odkázala Zdounky jezuitskému řádu (k založení nové koleje na Moravě). V polovině 17. století jezuité zámek přestavěli v barokním stavebním stylu do podoby, v jaké ho známe dnes. R. 1661 byla v prvním poschodí vybudována barokní kaple řádového světce Ignáce z Loyoly.
Po zrušení řádu r. 1773 připadl zámek studijnímu fondu, který ho v roce 1804 prodal Antonínu Valentinu Kaschnitzovi z Weinbergu, který měl v té době zámek pronajatý. R. 1806 prodal A. V. Kaschnitz zámek hraběnce Arnoštce Lamberkové, roz. Salm-Neuburkové. V pol. 19. stol. nechali Lamberkové z důvodu modernizace stavebně upravit interiéry zámku, a také nechali upravit okolí zámku na přírodní anglický park. R. 1889 postoupila Leopoldina Lamberková zámek své dceři Josefě a jejímu muži, knížeti Bedřichu Arthuru Thurn-Taxisovi. Po knížeti zdědila zámek jeho dcera Marie, provdaná Strachwitzová. Posledním pánem na zámku byl Hugo Bedřich Strachwitz, jemuž byl zámek v roce 1948 zkonfiskován. Poté byl zámek ve správě MNV Zdounky a budova sloužila jako domov důchodců. Po r. 1989 byl zámek vrácen v restitučním řízení dědicům rodu Strachwitzů, v současnosti je zámek v soukromém vlastnictví a veřejnosti není přístupný.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.7.2015
  • 231 zobrazení
  • 3
  • 00
1 komentář
  • 27.10.2018
  • 100 zobrazení
  • 3
  • 11
Tvrz v Litenčicích existovala již vPrůčelí druhé polovině 14. století, i když se uvádí poprvé teprve v r. 1437, kdy ji s částí vsi, dvorem a dalším majetkem postoupil Pavlík z Pržného Arklebu z Kunkovic a Zástřizl. Zástřizlové drželi zboží do r. 1509, v 1. 1509 – 1554 pak Kropáčové z Nevědomí. V r. 1618 koupila zboží vdova po Oldřichu z Konic Ludmila, rozená z Roupova za 64 000 zl. V 17. století se zde vystřídala řada držitelů, mezi nimi i ostřihomský arcibiskup Petr Pazmány z Panasu. Za něho byl objekt pozdně středověké tvrze přebudován v František Maxmilián Podstatzkýbarokní zámek, jehož stavba skončila v r. 1667; Zámek měl podobu jednopatrové budovy s bohatým portálem, s částí sálů zdobených štukami a zámeckým parkem z r. 1667. V r. 1713 získal Litenčice a Chvalnov František Vilém z Thonsernu, po němž je zdědil poslední potomek rodu František Josef Thonsern (1701-1778), který měl značné vědomosti z oboru mechaniky. Ten odkázal panství Františku Maxmiliánu Podstatskému, synu manželčiny sestry, s podmínkou, že nový dědic přijme přídomek "z Thonsernu". Byli pohřbíváni v kapli, kterou dali ke kostelu v r. 1742 přistavět Thonsernové. V poslední třetině 18. století přestavěl František Podstatský z popudu své manželky zámecký interiér a vybudoval nové hlavní průčelí se vznosným schodištěm. Podstatští-Thonsernové drželi Litenčické panství až do r. 1948. V roce 1948 přešel majetek do rukou státu a zámek byl značně zdevastován. Po roce 1993 byl majetek rodu Podstatzkých zčásti navrácen v restituci a nyní prochází areál zámku rozsáhlou rekonstrukcí.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 27.7.2011
  • 219 zobrazení
  • 4
  • 11
O stavební historii zámku není příliš mnoho informací. První zprávy o zámku pocházejí z roku 1368, kdy celá ves patřila Půtovi z Holštejna. V roce 1387 ji získala olomoucká kapitola. Přes letní měsíce bylo sídlo obýváno kapitulními děkany a později byl statek pronajímán. V 16. století vzniká zámek v podobě pozdně renesanční.Kolem roku 1700 byl zámek přestavěn a byly zde použity barokní prvky. Bylo také vybudováno balustrádové schodiště vedoucí z parku do patra, kam byl přemístěn hlavní vchod. V roce 1737 byla kapitulou zřízena v budově zámku kapsle sv. Václava. Přibližně v téže době byla založena zámecká zahrada ve francouzském stylu s přísně tvarovaným patrem před průčelím zámku. Byl postavem altán a oranžerie. Později asi kolem roku 1834 byla zahrada přeměněna na přírodní park vysázením značného množství cizokrajných stromů a keřů. Do současné doby se jich však zachovalo velmi málo.Stavební úpravy z let 1868-1879 provedené za děkana Roberta Maria Lichnovského, tehdejšího konzervátora vídeňské centrální komise pro ochranu a výzkum památek a poslední úpravy z roku 1954, kdy bylo patro upraveno na bytové jednotky, měly nepříznivý vliv na nejcennější dendrologické jedince umístěné přímo u zámecké budovy. Zámek i park se stal po roce 1945 majetkem šlechtitelské stanice v obci a v současné době je mejetkem Pozemkového fondu.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.1.2011
  • 97 zobrazení
  • 3
  • 00
2 komentáře
  • 15.3.2011
  • 201 zobrazení
  • 6
  • 22
Tvrz v obci postavil pravděpodobně v r. 1397 Jindřich z Jarohněvic uváděn v r. 1414 jako purkrabí na Šternberku. V 15. stol. obec náležely vladykům z Gogolína, dále se držitelé statku často střídali a byli i společní se sousední vesnicí
i. Otiskové z Kopenic přestavěli tvrz v obci v pol. 17. stol. v ranně barokní zámek. Na konci 18. stol. tehdejší majitel obce Antonín Kaschnitz přestavěl zámek v pozdně barokním slohu a kolem zámku vybudoval park s drobnými stavbami a řadou plastik. Po r. 1830 Dubští z Třebomyslic zámek upravili empírově. Na zámku ve v nenované obci se narodila, většinu života žila a pracovala rakouská spisovatelka Marie baronka von Ebner-Eschenbach (1830-1916), rozená hraběnka Dubská z Třebomyslic (rakouská Božena Němcová), pohřbená v rodinné klasicistní hrobce na okraji Zámeckého parku. V majetku Dubských z Třebomyslic byl zámek až do r. 1945. V Zámeckém parku je také zachovaný antický chrámek nazývaný Sofiín pavilón. Nad vstupním rizalitem je štít s erbem Dubských. Po 2. světové válce zámek sloužil jako ústav sociální péče pro dospělé . V roce 1990 se na zámku točil český film v režiséra Filipa RenčeRequiem pro panenku. V současné době je značně zanedbaný zámek s parkem soukromým majetkem a nepřístupn
více  Zavřít popis alba 
  • 1.1.2011
  • 160 zobrazení
  • 3
  • 00
Počátky feudálního sídla v Holešově sahají až do středověku. Lze tak soudit ze záznamů z r. 1245, kde je zmíněn biskupský leník Hugo z Holešova, který patrně sídlil na holešovské tvrzi. Až do husitských válek se na tomto panství vystřídalo několik osob, pravděpodobně v příbuzenské posloupnosti. V době husitských válek byla tvrz zničena. Po husitských válkách dali Šternberkové vybudovat tvrz novou, ze které se v suterénu a přízemí dnešního zámku částečně dochovala její západní část, z níž je však patrno pouze několik detailů. Tvrz byla s největší pravděpodobností obehnána vodním příkopem.

V první polovině 16. století byla tvrz zvýšena o druhé patro. Z tohoto období se zřejmě dochovala půdorysná stopa, respektovaná pozdějšími přestavbami v jižní části zámku. O této pozdně gotické přestavbě však již nesvědčí žádné architektonické detaily. Do roku 1574 byla pozdně gotická tvrz přestavěna na renesanční zámek. Třicetiletá válka zapříčinila přelom ve stavební historii zámku, kdy na jejím konci po roce 1643 byl zámek Švédy vypleněn a vypálen. V takovém stavu jej r. 1651 koupil vlivný Jan hrabě z Rottalu, který si u vídeňského architekta Filiberta Lucheseho objednal jeho přestavbu.

Jan z Rottalu koupil celé holešovské panství, také lenní domy v Holešově, biskupské manství Kurovice a Třebětice 17. prosince 1650 a do zemských desek byl kup zapsán 13. dubna 1651. Holešovské panství si zvolil za své rodné sídlo. Z ruiny lobkovického zámku, vydrancovaného a vypáleného Švédy r. 1643 a 1645 si hodlal vybudovat honosné sídlo, které mělo reprezentovat jeho společenské i hmotné postavení v moravské zemi v hodnostech císařského tajného rady moravského tribunálu, správce všeho sirotčího jmění a nejvyššího zemského soudce na Moravě. Za veškerý majetek získaný tímto kupem zaplatil hrabě Rottal celkem 252 087 zlatých, 56 krejcarů a 1 denár. Podle návrhu Lucheseho byla zahájena radikální přestavba. Od roku 1655 byla na místě původního zámku budována v duchu raného baroka nová stavba. Hlavní práce byly pravděpodobně dokončeny před r. 1674, kdy již hrabě z Rottalu na zámku bydlel. Podle Lucheseho návrhu vznikla tradiční čtyřkřídlá kolem vnitřního dvora uzavřená dispozice s polygonními nárožními věžemi. K výzdobě interiérů piana nobile a výzdoby sala terreny povolal hrabě z Rottalu malíře Cavalliho, jehož práce v sale terreně byly pravděpodobně později přemalovány. Druhé patro zámku však zůstalo nedokončené, otevřené přímo do krovu. K zámku příslušela i okrasná zahrada se vzrostlými alejemi a oranžerií, ovocný sad a v něm kuchyňská zahrada.

Na raně barokní stavební akce navázal ve vrcholném a pozdním baroku další hrabě z Rottalu, František Antonín (1717 - 1762). Za jeho éry panoval na zámku čilý kulturní i stavební ruch. Ještě před rokem 1750 dal upravit interiéry ve druhém patře vstupního křídla, starší vstupy do místností nahradil enfiládou, nechal provést nástěnné figurální malby. Ve velkém slavnostním sále severního křídla nechal zřídit zámecké divadlo. Tradici divadelních, operních a hudebních produkcí obnovil ve druhé polovině 19. století Rudolf Eugen Wrbna (1846 - 1883). Později sál sloužil až do konce feudální éry jako zimní zahrada. Zámecká kaple s hodnotným oltářem se sochami sv. Jana Nepomuckého s sv. Jana Sarkandra pochází patrně z dílny sochaře Bohumíra Fritsche. Byla vybudována dodatečně Fr. A. Rottalem kolem poloviny 18. století vybouráním klenby mezi 1. a 2. patrem jižního křídla. Vnější podoba zámku se s několika změnami dochovala dodnes, pouze barevnost fasád byla odlišná, provedená ve světlých barvách, které celou rozsáhlou budovu opticky odlehčovaly. Přechod pozdního baroka v klasicismus ovlivnil jen úpravy interiérů druhého patra ve východním křídle, jehož pokoje byly taktéž propojeny enfiládou. Iluzivní malby v některých místnostech provedl bystřický malíř Jan Sviták. Na přelomu 18. a 19. století tím byly interiéry druhého patra konečně dohotoveny.

Poslední závažnější stavební změny spadají do období pozdního klasicismu, tj. do poloviny 19. století. V této době bylo zavedeno zahradní rameno vodního příkopu a v souvislosti s tímto faktem byly zvětšeny a zaklenuty okenní otvory sala terreny, byla vybudována nová dominanta vstupního průčelí se znakem Bruntálských z Wrbna, nových majitelů zámku, a změněna barevnost fasád. Další novodobé dílčí změny a zásahy v zámecké budově lze označit většinou za znehodnocující. Za zmínku stojí provedení secesních iluzivních maleb na stěnách některých místností druhého patra. V roce 1910 byl zámek postižen požárem, který poškodil střechu a snad místnosti ve druhém patře. Objekt byl provizorně zastřešen a poté byla vystavěna dosavadní mansardová střecha v předcházejícím tvaru. K zestátnění zámku došlo v roce 1948.

Holešovský zámek je volně stojící čtyřkřídlá dvoupatrová dvoutraktová budova s mansardovou střechou, která obestupuje obdélníkové nádvoří. Z nároží jsou vysunuty šestiboké věžice převyšující budovu o jedno patro. Zámek obklopuje hluboký vodní příkop překlenutý dvěma mosty. Z příkopu se zvedá šikmá podnož stavby ukončená masivním kamenným podvalkem.

Světnice v přízemí jsou zaklenuty valeně s různě uspořádanými výsečemi. V severním křídle u průjezdu do zahrady je umístěna sala terrena, zaklenutá neckovou klenbou s výsečemi. Na její ploše se nachází bohatá štuková výzdoba se zrcadly vyplněnými malovanými výjevy z Ovidiových Proměn, postavami bohyň a múz s individualizovanými rysy (snad náznakové portréty Rottalů). Ústřední kompozice představuje postavu řeckého boha Dia.

Z chodby v západním koutě nádvoří vede vstup na zalamované hlavní schodiště do patra (schodiště pro služebnictvo na protilehlé straně). Z něj je přístupný sál v severozápadním křídle budovy, zabírající také druhé patro. Stěny sálu člení meziokenní podložené pilastry, v horní části překryté poloplastickými hermovkami. Světnice v 1. patře mají neckové a valené klenby s výsečemi, plochu mnohých zdobí štukované rámy vymezující zrcadla s malovanými scénami z Proměn, výjevy z Trojské války a z řecké mytologie. Antická tématika se vyskytuje také ve 2. patře zámku na značně setřených malbách z 18. století. Výmalbu tzv. modrého salonu v zahradním křídle, jehož stěny pokrývá grisailová iluzivní architektura, signoval autor: John(ann) Switak Pinx(it) 1797 13. Juni.

Holešovský zámek představuje reprezentativní venkovské feudální sídlo mající kořeny ve středověku. Konstrukčně a hmotově byl zformován po polovině 17. století pod vlivem raného baroka. Svým rozsahem a slohovou čistotou dochovaných konstrukcí, dispozice i výzdoby interiérů se řadí mezi nejvýznamnější doklady rané barokní zámecké architektury v českých zemích.

Mezi přednosti zámku se řadí jeho dominantní poloha v zámeckém parku, uplatňující se částečně i v dálkových pohledech. Budova zámku pak upoutá uměřenou klasicizující tektonikou barokních fasád. Samotný park, který dobou svého vzniku koresponduje se vznikem raně barokního zámku, je jedním z nejvýznamnějších dokladů užití principů tvorby francouzských zahrad na Moravě.

Plošné a hmotové výměry:
zámek - obestavěný prostor 88 248 m3, park 130 000 m2 (asi 2 300 okrasných a 1000 ovocných stromů), obora 260 000 m2.

Majitelé a stavebníci

Nový holešovský pán Jan hrabě z Rottalu byl jedním z nejbohatších a nejmocnějších feudálů na Moravě. Roku 1650 byl jmenován pro mimořádné zásluhy císařským tajným radou, ale vlastnil i další vysoké tituly: vrchní válečný komisař, nejvyšší zemský sudí moravský i biskupského manského soudu, nejvyšší správce sirotčího jmění, předseda královského tribunálu a zemský hejtman moravský. Měl již za sebou kruté potlačení valašských rebelií a v duchu doby jednal tvrdě s poddaným lidem. Takže se mu dostalo přízviska "zlý Rottál". Údajně také zneužíval své funkce k obohacení. Jan Rottal udržoval nejužší styky s vídeňským dvorem a měl blízko k různým umělcům. Ve Vídni si vybral projektanta nového zámku, významného císařského architekta italského původu Filiberta Lucheseho, malíře H. Cavalliho i zdatné štukatéry. Přes problémy se stavbou v části nového zámku J. Rottal se svou druhou manželkou Annou Marií z Lobkovic již bydlel. Projevil se také jako úspěšný podnikatel a aby se mohl plně věnovat konsolidaci majetku, vzdal se r. 1655 většiny náročných funkcí. Některé dokončovací práce v interiérech prvního patra byly prováděny za jeho dědiců. Prvním byl jeho bratranec Jan Kryštof z Rottalu (1674 - 1699), který ustanovil svým dědicem syna Jana Zikmunda (1699 - 1717). Na raně barokní stavební akci navázal ve vrcholném a pozdním baroku jeho syn, umění milovný a vzdělaný feudál František Antonín hrabě z Rottalu (1717 - 1762). Dal upravit interiéry a také vystavěl kostely na Hostýně, v Bystřici p. H., Mysločovicích, založil v Holešově klášter trinitářů a přestavěl pro ně kostel sv. Anny. K farnímu kostelu v Holešově přistavěl Černou kapli, pod níž dal zbudovat rodinnou hrobku. Do svých služeb získal mnohé umělce: B. Fritsch, T. Šturm, O. Zahner, J. J. Schauberger, K. Palko aj. za F. A. Rottala panoval v zámku čilý hudební a divadelní ruch. S holešovskou zámeckou kapelou se asi stýkal i rodák F. X. Richter (1709 - 1789).

Roku 1814 nastupují sňatkem s dědičkou panství do Holešova Wrbnové - Eugen Wrbna (1846 - 1883). Jeho povoláním byl úřad vrchního císařského komořího a intendanta vídeňské dvorní opery. Obnovil dřívější hudební a divadelní tradici. Ten odkázal své panství synovci Rudolfu Kristianovi (1883 - 1925) z větve uherských hrabat Wrbnů. Tento znamenitý houslista měl velkou vášeň i v koních. Byl dvakrát ženat, poprvé s hraběnkou Choryňskou, podruhé s Elvírou, princeznou bavorskou z rodu Wittelsbachů. S ní měl syny Rudolfa a Alfonse a dceru Isabelu. Posledním majitelem panství byl Rudolf Vrbna. Za manželku pojal Barboru Wiedermannovou, která zámek i zdědila.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.8.2015
  • 125 zobrazení
  • 4
  • 00
Zámek stojící ve středu obce byl vybudován počátkem 18. století za Locknerů z Lockenau, V 80. letech 19. století přestavěn v historizujícím stylu.

Jednopatrová barokní dispozice však zůstala v zásadě nezměněna. Na zámeckou budovu navazuje park s některými pozoruhodnými dřevinami. Jihovýchodně od zámku se nachází Horní dvůr, jehož hospodářské budovy byly již částečně zbourány.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 1.5.2011
  • 200 zobrazení
  • 5
  • 33
5 komentářů
  • 1.3.2011
  • 88 zobrazení
  • 3
  • 55
  • 21.4.2018
  • 97 zobrazení
  • 3
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Aktivní od

8. května 2015

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Mí oblíbení lidé na Rajčeti

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama