Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

  • 31.3.2019
  • 70 zobrazení
  • 1
  • 00
1 komentář
  • 27.10.2018
  • 100 zobrazení
  • 3
  • 11
  • 15.9.2018
  • 44 zobrazení
  • 1
  • 00
  • 21.4.2018
  • 97 zobrazení
  • 3
  • 00
  • 14.3.2018
  • 209 zobrazení
  • 5
  • 00
2 komentáře
  • 18.2.2018
  • 245 zobrazení
  • 7
  • 22
  • leden 2005 až únor 2017
  • 156 zobrazení
  • 3
  • 00
Základy učiliště v J........ u A...... spadají do roku 1950, kdy byly dřevěné baráky v J........ (vystavěné původně firmou Baraba provádějící v údolí ražbu štol pro tajnou vojenskou výrobu) využity pro dočasné ubytování učňů, navštěvujících učňovskou školu založenou v A........ roku 1908. Od roku 1951 započala v J.... údolí výstavba samotného učiliště, nejprve v podobě nízkých montovaných dřevěných baráků, později postupně nahrazovaných masivními zděnými halami.
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2011 až leden 2017
  • 145 zobrazení
  • 3
  • 00
  • květen 2011 až září 2016
  • 51 zobrazení
  • 3
  • 00
6 komentářů
  • únor 2011 až říjen 2015
  • 166 zobrazení
  • 6
  • 66
  • leden 2011 až říjen 2015
  • 77 zobrazení
  • 4
  • 00
  • 1.9.2015
  • 90 zobrazení
  • 5
  • 00
2 komentáře
  • 2.9.2015
  • 77 zobrazení
  • 4
  • 22
  • 28.8.2015
  • 180 zobrazení
  • 4
  • 00
Trojvrší Buchlova, Modly s kaplí sv. Barbory a Holého kopce patří k výrazným dominantám Slovácka. Ne nadarmo byly dva z těchto vrcholů osídleny již v pravěku. Na Modle se zachovaly zbytky opevnění z období lužických popelnicových polí a doby laténské, zatímco na Holém kopci z doby halštatské.

Samotné založení a stavba královského hradu Buchlova na strategicky významném vrcholu Chřibů, střežícího východní hranici Zemí Koruny České proti případným vpádům z uherské strany, jsou obestřeny rouškou tajemství. Chybí jakákoliv písemná zpráva, a tak se musíme řídit dochovanými kamenickými články. Počátky hradu lze tak klást do poloviny 13. století. Toto datování potvrzuje nalezený nejstarší kamenický kus, jímž je část románského oblouku, snad brány či chórové empory kostela, s tzv. obloučkovým vlysem, která byla druhotně umístěna v přízemní hradní kuchyni, u paty pozdně románské západní věže. Oblouk je dílem kameníků cisterciácké kamenické huti, budující ve stejné době blízký velehradský klášter.
Název Buchlova se objevuje poprvé v přídomku jistého Protivy, zastávajícího zde patrně místo purkrabího, vedle něhož vykonával funkci správce okolních lesů, polí, luk a rybníků Albert ze Zdounek. V období 14. století v listinných pramenech čteme např. o úředníku Havlovi či purkrabím Hartmanu ze Střítěže.
Na rozhraní 14. a 15. století začal být hrad postupován markrabětem do zástavy královským věřitelům, k nimž pravděpodobně od roku 1406 patřili bratři Hanuš a Jindřich z Lichtenštejna a poté další příslušníci téhož rodu. V roce 1422 přichází na Buchlov uherský velmož Stibor ze Stibořic, významný protivník husitů, páni z Vítovic, z Mošnova, z Vajtmile, z Landštejna, z Postupic, Jan Boček Kuna z Kunštátu, páni z Cimburka a ze Zahrádky. Roku 1511 obdržel zástavní právo na hrad královskou listinou za zásluhy a se všemi privilegii velmož Arkleb Trnavský z Boskovic. Samotný akt se ale uskutečnil v době trvání platnosti zástavních práv pánů ze Zahrádky, proto de facto buchlovské zboží Arkleb nikdy nezískal. Skutečně prvními soukromými majiteli hradu byli od roku 1518 Žerotínové a od roku 1542 Zástřizlové, vlastnící zboží plných sto let. V první polovině 17. století získali Buchlov sňatkem Petřvaldové z Petřvaldu, kteří přesídlili v první polovině 18. století natrvalo do buchlovického zámku. Posledními majiteli panství se roku 1800 stali Berchtoldové z Uherčic, kteří je vlastnili do roku 1945. Už od první poloviny 19. století z hradu zřídili veřejně přístupné muzeum, pro něž nakupovali velké množství sbírek a jen díky tomu byla památka udržována a nestala se zříceninou.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 27.8.2015
  • 65 zobrazení
  • 4
  • 22
Kolem roku 1330 směnil Bernart z Cimburka své panství u Městečka Trnávky s hradem Cimburk pány z Lipé za krajinu kolem říčky Stupavy s hradem Střílky. Krátce poté si zde se svolením panovníka vystavěl nový hrad stejného jména, v počátcích zřejmě pro odlišení zvaný Nový Cimburk.

Hrad se skládal z jádra a předhradí. V čele lichoběžníkového jádra stál ve smyčce hradby okrouhlý bergfrit, vedle něhož byl v obvodové hradbě proražen sedlový portál vstupní brány s malým předbraním. V zadní části jádra stál do tvaru písmene L zalomený palác, který v 1. patře jižního křídla obsahoval nákladnou arkýřovou kapli. Jádro obíhal parkán, ze kterého na západě vybíhalo předhradí. Jeho mohutná jižní hradba byla ukončena druhou okrouhlou věží na polygonálním plášti. Ta střežila původní první hradní bránu. Situace zástavby v těchto místech je značně nepřehledná, několik po sobě jdoucích navzájem se překrývajících fází umožňují více možných interpretací, o nich se odborníci přou. Podle některých byla brána sevřena mezi dvě okrouhlé věže, podobně jak bylo obvyklé u francouzských hradů. Od první brány vedly kroky příchozího parkánem kolem celého jádra do předbraní a do jádra.

První písemná zmínka pochází z roku 1358, kdy jej Bernardův vnuk Ctibor prodal i se Střílkami markraběti Janu Jindřichovi. Markrabě tak učinil ve snaze pozvednout hospodářskou a politickou moc zeměpána na Moravě. Cimburk začlenil do rozsáhlé zeměpanské domény, která zahrnovala rozsáhlou oblast s hrady a městy v Malenovicích , Napajedlech, Uherském Hradišti a Ostrohu , Hodoníně, Bzenci, Buchlově. V jeho snaze se snažil pokračovat i markrabě Jošt, na kterého přešel Cimburk po smrti Jana Jindřicha roku 1375. Svými závazky na domácí i zahraniční politické scéně se však dostával do finanční tísně, ze které si vypomáhal zástavami.

Ještě do konce století se tak na hradě vystřídali Zikmund z Letovic a Čeněk z Drahotuš. Někdy v letech 1406-7 se hradu nečekaným přepadem zmocnil Vok ml. z Holštejna. Vok, velký zhoubce církevního majetku, se zpočátku přiklonil ke stoupencům husitství, pečetil i stížný list kostnickému koncilu proti upálení Jana Husa. Po smrti Václava IV. se však přiklonil na stranu císaře Zikmunda a spolu s mnoha významnými pány padl koncem roku 1420 v bitvě u Vyšehradu. Jeho syn Vok V. zpočátku setrval na Zikmundově straně, později se však opět přiklonil k táborské straně. Někdy počátkem 20. let přenechal zástavu Cimburka svému vzdálenému příbuznému Štěpánu z Vartnova, který zůstal na katolické straně a proto byl Cimburk v následujících letech předmětem husitských útoků. Přesto se zde Štěpán udržel až do své smrti roku 1448, kdy Cimburk zdědily jeho čtyři tety Zuzana, Žofie, Eliška a Jitka.

Podle podmínek zástavní smlouvy z roku 1429 byl hrad na počátku 60. let osazen královskou posádkou a jako takový patřil mezi prioritní cíle uherských vojsk, která jej roku 1468 dobyla. Časté střídání zástavních majitelů nevytvářelo vhodné podmínky pro další stavební aktivitu na hradě, teprve poškození hradu husity vedlo k obnově hradu, po které se zde zachovalo mnoho kamenických článků z produkce bývalé dvorské huti, jejíž členové přešli po smrti Václava IV. na Moravu za císařem Zikmundem. Také dobytí hradu uherskými vojsky vedlo k jeho obnově a především k vybudování nového okruhu, který severně od bergfritu navazoval novou první bránou na starý parkán. Nová hradba dále pokračovala až na konec výběžku, kde byla ukončena polookrouhlou baštou. Od ní se vracela po jižní hraně kolem celého hradu až před první bránu, jejíž obranu posílila další polookrouhlá bašta. Novou první bránu kryla také polygonální bašta v severní hradbě předhradí. Na pahorku před hradem také přibylo nové předsunuté opevnění.

Vladislav II. nedbal předchozích závazků a roku 1476 nechal Cimburk zapsat Ctiboru z Cimburka, sestry z Vartnova nakonec přece jen práva k hradu uhájily. Při dělení majetku v letech 1480-81 připadl Cimburk Zuzaně provdané za Jana z Kralic, neznámým způsobem se však dostal do rukou Žofiina syna Štěpána z Lomnice. Ten jej roku 1493 postoupil Mikuláši Francovi z Háje. V posledních letech vlády Jagellonců probíhala v souvislosti s převedením Cimburka do dědičného držení složitá jednání mezi dosavadními zástavními držiteli, Žibřidem z Bobolusk a pány z Víckova. Po několika zvratech roku 1523 hrad definitivně získal Vilém z Víckova.

Vilém z Víckova se pustil do rozsáhlé přestavby hradu a zvelebování panství. Postupně se zbavoval některých drobnějších statků a naopak rozšiřoval cimburské panství nákupem dalších obcí, věnoval se také hospodářskému podnikání. Po bezdětném Vilémovi (?1549) zdědil Cimburk jeho bratr Přemek (?1561). Ten však věnoval hlavní pozornost svým Prusinovicím a o Cimburk se příliš nestaral. Jeho syn Jan Vilém prodal Cimburk roku 1568 uherskému šlechtici Gabrielu Majláthovi, který to považoval za vhodný způsob uložení kapitálu, stejně jako jiní uherští šlechtici, kteří považovali investice v neklidném Uhersku vzhledem k tureckému nebezpečí za značně nejisté. Gabriel se značně zadlužil a po jeho smrti (?1577) správu panství převzala v zastoupení svých dcer Anny a Aliny vdova Anna Banffyová z Dolní Lindvy (+1602). Roku 1607 zdědili Cimburk dva Alinini synové z obou jejích manželství. Roku 1610 odkoupil bratrův podíl starší z nich Gabriel Horecký z Horky.
V té době již majitelé panství sídlili v přístupnějších a pohodlnějších Koryčanech, kde Anna Banffyová vybudovala tvrz. Odlehlý Cimburk zůstal stále správním střediskem panství. Definitivně to potvrdila přestavba koryčanské tvrze na barokní zámek zahájená roku 1677 Gabrielovým vnukem Gabrielem Františkem (?1703). V držení jeho syna Antonína Emericha byl Cimburk až do roku 1742.

Gabriel Horecký patřil k těm málo katolíkům, kteří z pobělohorské konjunktury nic nevytěžili, pouze roku 1641 byl povýšen do panského stavu a roku 1653 mu byl přiznán starožitný stav. Panství samotné naopak velmi utrpělo za třicetileté války. Roku 1623 se hradu zradou zmocnili přívrženci sedmihradského vévody Gabriela Bethlena, zato v letech 1643-47 unikl obsazení švédskými vojsky. Hrad byl poté přesto udržován, i když vojenský význam již neměl, proto byl také vynechán ze seznamu pevností určených k poboření, aby se jich případný nepřítel nemohl zmocnit. ve druhé polovině 17. století však pomalu začala jeho zkáza. Ta pokračovala i po roce 1742, kdy panství vlastnili sv. páni z Gillern.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 27.8.2015
  • 68 zobrazení
  • 5
  • 33
V Koryčanech bývalá silná židovská komunita. Samostatná židovská obec existovala již v době předbělohorské (roku 1611 zde bylo usazeno 11 židovských rodin). Židovská čtvrt v Koryčanech se nacházela v ulici směřující z náměstí severním směrem, v ulici zvané Židovská (později Tovární, poté tř. Vítězství, dnes Masarykova).Židovský hřbitov byl založen patrně v roce 1629. Nalézá se na severovýchodním okraji Městečka, ve stráni se sklonem k západu, při rokli nad ulicí Cihelny. Vzhledem ke své špatné přístupnosti vedla původní cesta průchodem a branou v domě čp. 300 v Židovské ulici, dále jeho dvorem a zahradou.Hřbitov má nepravidelný tvar, na délku měří asi 100 metrů, na šířku přibližně 40 metrů. Při vstupu v jihozápadním rohu stávala márnice, po níž toho dnes moc nezbylo. Hřbitov býval obehnán zdí z Kamenných kvádrů. Její výška byla asi 120 cm a přibližně po 4 metrech byla zpevněna zděnými pilířky. Koruna zdi byla kryta betonovou deskou. Dnes je ohradní zeď na jižní straně z části pobořena, v severní části chybí úplně.Na hřbitově se nachází přes 200 náhrobků, přičemž nejstarší dochovaný kámen pochází z roku 1674. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1942. Náhrobní kameny jsou osazeny především ve směru sever - jih nápisem k západu. Novější náhrobky jsou rozmístěny volně mezi staršími. Materiál náhrobků je především pískovec a žula, ojediněle též vápenec a mramor. Novější náhrobky jsou hlavně žulové.Část plochy hřbitova je zatravněna, jinak zde hojně rostou keře a stromy (akát, líska, borovice, thuje). Dlouhá léta hřbitov, jako mnoho dalších, pustnul a chátral. Koncem 80. let a počátkem 90. let byl brigádníky zveleben a upraven. V současnosti je hřbitov dvakrát ročně posečen a vyhrabán.V 90. letech byl právem koryčanský židovský hřbitov zařazen mezi kulturní památky chráněné státem.Najít cestu není až tak složité ale ani jednoduché. Z náměstí se jde asi 300 metrů po Masarykově ulici. Poté se odbočí doprava do ulice Cihelny. Na jejím konci jsou vpravo nenápadné ocelové schůdky. A jsme na místě.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.8.2015
  • 69 zobrazení
  • 5
  • 00
  • 27.8.2015
  • 78 zobrazení
  • 4
  • 00
Domek s doškovou střechou manželu zahradníkových stál v místě kde je dnes elektrárna na strži.Před stavbou elektrárny asi v roce 1919 regulační fond vykupuje pozemky a domek zahradniku(pro stavbu elektrárny)a jako náhradu jim staví dum s hospodou ve stylu tehdejší módní vídeňské secese který tam dodnes stojí
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • srpen 2011 až srpen 2015
  • 152 zobrazení
  • 4
  • 11
  • květen až srpen 2015
  • 80 zobrazení
  • 3
  • 00
Při rekonstrukci pivovaru v Záhlinicích na Kroměřížsku objevili dělníci raritu. Tři plné pivní lahve s korkovým špuntem. Vše nasvědčuje tomu, že jsou staré jedno století. Na nález se teď zaměří výzkumníci.
„U piva v českých podmínkách je to naprostá rarita, já to za těch 40 let, co v oboru působím, nepamatuju,“ řekl Jan Šuráň, prezident Českého svazu minipivovaru, agentuře ČTK. Lahve ležely v zazděném větrání ležáckého sklepa, nejspíš je tam někdo v dávné minulosti odložil a zapomněl.

Vzácný objev už je ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském, kde se odeberou vzorky a budou se analyzovat. Čeká se, že experti by mohli zjistit, z jakých surovin se na začátku 20. století vařilo.

Sladovna a pivovar poblíž Záhlinických rybníků vznikla v roce 1895, vařilo se tu dalších třicet let. Nyní starý a chátrající areál prochází rekonstrukcí.
více  Zavřít popis alba 
  • květen až srpen 2015
  • 101 zobrazení
  • 3
  • 00
V Holešově byla židovská obec (ghetto) již v 15. století. Židovská obec si vybudovala také původní dřevěnou synagogu, ale ta při požáru v roce 1560 shořela. Proto si hned potom vybudovala synagogu novou, která stojí dodnes. Tato renesanční budova se v jádře dochovala do dnešní doby, i když byla v roce 1615 upravena a rozšířena přístavbou předsíně a výtvarně sjednocena vnitřními úpravami r. 1737.

Dnešní synagoga je budova dvoupatrová. V přízemí je hlavní modlitební sál v jehož středu stojí nádherně zdobené pódium - bima, odkud se četla Tóra, případně se odsud vyhlašovala nařízení a soudní výroky. Bima holešovské synagogy pochází snad z nedalekých Dřevohostic, odkud byl přenesen po zániku tamější náboženské obce a představuje jemnou kovotepeckou práci druhé třetiny 18. století. Jižní stěna hlavního sálu je nad přísálím otevřena dvěma otvory do ženské galerie, která se nachází v prvním patře budovy. V této místnosti se dochovaly zlomky nástěnných hebrejských liturgických textů, lemovaných lištami s ovocným a květinovým dekorem. Nad ženskou galerií se nachází místnost, která byla původně školou a je přístupná samostatně strmým schodištěm. V této místnosti se nachází nádherně zdobený dřevěný strop, obsahující květinové, ovocné a zvířecí motivy, pocházející z roku 1737.
Současnost

V dnešní době je v ženské galerii i v bývalé židovské škole umístěna expozice Židé a Morava, seznamující návštěvníky s historií Židů na Moravě od nejstarších zmínek po druhou světovou válku. Druhá část expozice seznamuje s židovskými památkami, které dnes na Moravě existují nebo dříve existovaly. V obou těchto místnostech jsou také vystaveny předměty, které se používají k bohoslužbám i k běžnému životu. Veřejně přístupné bohoslužby se v holešovské synagoze konají jen o Týdnu židovské kultury.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.8.2015
  • 38 zobrazení
  • 4
  • 00
Počátky feudálního sídla v Holešově sahají až do středověku. Lze tak soudit ze záznamů z r. 1245, kde je zmíněn biskupský leník Hugo z Holešova, který patrně sídlil na holešovské tvrzi. Až do husitských válek se na tomto panství vystřídalo několik osob, pravděpodobně v příbuzenské posloupnosti. V době husitských válek byla tvrz zničena. Po husitských válkách dali Šternberkové vybudovat tvrz novou, ze které se v suterénu a přízemí dnešního zámku částečně dochovala její západní část, z níž je však patrno pouze několik detailů. Tvrz byla s největší pravděpodobností obehnána vodním příkopem.

V první polovině 16. století byla tvrz zvýšena o druhé patro. Z tohoto období se zřejmě dochovala půdorysná stopa, respektovaná pozdějšími přestavbami v jižní části zámku. O této pozdně gotické přestavbě však již nesvědčí žádné architektonické detaily. Do roku 1574 byla pozdně gotická tvrz přestavěna na renesanční zámek. Třicetiletá válka zapříčinila přelom ve stavební historii zámku, kdy na jejím konci po roce 1643 byl zámek Švédy vypleněn a vypálen. V takovém stavu jej r. 1651 koupil vlivný Jan hrabě z Rottalu, který si u vídeňského architekta Filiberta Lucheseho objednal jeho přestavbu.

Jan z Rottalu koupil celé holešovské panství, také lenní domy v Holešově, biskupské manství Kurovice a Třebětice 17. prosince 1650 a do zemských desek byl kup zapsán 13. dubna 1651. Holešovské panství si zvolil za své rodné sídlo. Z ruiny lobkovického zámku, vydrancovaného a vypáleného Švédy r. 1643 a 1645 si hodlal vybudovat honosné sídlo, které mělo reprezentovat jeho společenské i hmotné postavení v moravské zemi v hodnostech císařského tajného rady moravského tribunálu, správce všeho sirotčího jmění a nejvyššího zemského soudce na Moravě. Za veškerý majetek získaný tímto kupem zaplatil hrabě Rottal celkem 252 087 zlatých, 56 krejcarů a 1 denár. Podle návrhu Lucheseho byla zahájena radikální přestavba. Od roku 1655 byla na místě původního zámku budována v duchu raného baroka nová stavba. Hlavní práce byly pravděpodobně dokončeny před r. 1674, kdy již hrabě z Rottalu na zámku bydlel. Podle Lucheseho návrhu vznikla tradiční čtyřkřídlá kolem vnitřního dvora uzavřená dispozice s polygonními nárožními věžemi. K výzdobě interiérů piana nobile a výzdoby sala terreny povolal hrabě z Rottalu malíře Cavalliho, jehož práce v sale terreně byly pravděpodobně později přemalovány. Druhé patro zámku však zůstalo nedokončené, otevřené přímo do krovu. K zámku příslušela i okrasná zahrada se vzrostlými alejemi a oranžerií, ovocný sad a v něm kuchyňská zahrada.

Na raně barokní stavební akce navázal ve vrcholném a pozdním baroku další hrabě z Rottalu, František Antonín (1717 - 1762). Za jeho éry panoval na zámku čilý kulturní i stavební ruch. Ještě před rokem 1750 dal upravit interiéry ve druhém patře vstupního křídla, starší vstupy do místností nahradil enfiládou, nechal provést nástěnné figurální malby. Ve velkém slavnostním sále severního křídla nechal zřídit zámecké divadlo. Tradici divadelních, operních a hudebních produkcí obnovil ve druhé polovině 19. století Rudolf Eugen Wrbna (1846 - 1883). Později sál sloužil až do konce feudální éry jako zimní zahrada. Zámecká kaple s hodnotným oltářem se sochami sv. Jana Nepomuckého s sv. Jana Sarkandra pochází patrně z dílny sochaře Bohumíra Fritsche. Byla vybudována dodatečně Fr. A. Rottalem kolem poloviny 18. století vybouráním klenby mezi 1. a 2. patrem jižního křídla. Vnější podoba zámku se s několika změnami dochovala dodnes, pouze barevnost fasád byla odlišná, provedená ve světlých barvách, které celou rozsáhlou budovu opticky odlehčovaly. Přechod pozdního baroka v klasicismus ovlivnil jen úpravy interiérů druhého patra ve východním křídle, jehož pokoje byly taktéž propojeny enfiládou. Iluzivní malby v některých místnostech provedl bystřický malíř Jan Sviták. Na přelomu 18. a 19. století tím byly interiéry druhého patra konečně dohotoveny.

Poslední závažnější stavební změny spadají do období pozdního klasicismu, tj. do poloviny 19. století. V této době bylo zavedeno zahradní rameno vodního příkopu a v souvislosti s tímto faktem byly zvětšeny a zaklenuty okenní otvory sala terreny, byla vybudována nová dominanta vstupního průčelí se znakem Bruntálských z Wrbna, nových majitelů zámku, a změněna barevnost fasád. Další novodobé dílčí změny a zásahy v zámecké budově lze označit většinou za znehodnocující. Za zmínku stojí provedení secesních iluzivních maleb na stěnách některých místností druhého patra. V roce 1910 byl zámek postižen požárem, který poškodil střechu a snad místnosti ve druhém patře. Objekt byl provizorně zastřešen a poté byla vystavěna dosavadní mansardová střecha v předcházejícím tvaru. K zestátnění zámku došlo v roce 1948.

Holešovský zámek je volně stojící čtyřkřídlá dvoupatrová dvoutraktová budova s mansardovou střechou, která obestupuje obdélníkové nádvoří. Z nároží jsou vysunuty šestiboké věžice převyšující budovu o jedno patro. Zámek obklopuje hluboký vodní příkop překlenutý dvěma mosty. Z příkopu se zvedá šikmá podnož stavby ukončená masivním kamenným podvalkem.

Světnice v přízemí jsou zaklenuty valeně s různě uspořádanými výsečemi. V severním křídle u průjezdu do zahrady je umístěna sala terrena, zaklenutá neckovou klenbou s výsečemi. Na její ploše se nachází bohatá štuková výzdoba se zrcadly vyplněnými malovanými výjevy z Ovidiových Proměn, postavami bohyň a múz s individualizovanými rysy (snad náznakové portréty Rottalů). Ústřední kompozice představuje postavu řeckého boha Dia.

Z chodby v západním koutě nádvoří vede vstup na zalamované hlavní schodiště do patra (schodiště pro služebnictvo na protilehlé straně). Z něj je přístupný sál v severozápadním křídle budovy, zabírající také druhé patro. Stěny sálu člení meziokenní podložené pilastry, v horní části překryté poloplastickými hermovkami. Světnice v 1. patře mají neckové a valené klenby s výsečemi, plochu mnohých zdobí štukované rámy vymezující zrcadla s malovanými scénami z Proměn, výjevy z Trojské války a z řecké mytologie. Antická tématika se vyskytuje také ve 2. patře zámku na značně setřených malbách z 18. století. Výmalbu tzv. modrého salonu v zahradním křídle, jehož stěny pokrývá grisailová iluzivní architektura, signoval autor: John(ann) Switak Pinx(it) 1797 13. Juni.

Holešovský zámek představuje reprezentativní venkovské feudální sídlo mající kořeny ve středověku. Konstrukčně a hmotově byl zformován po polovině 17. století pod vlivem raného baroka. Svým rozsahem a slohovou čistotou dochovaných konstrukcí, dispozice i výzdoby interiérů se řadí mezi nejvýznamnější doklady rané barokní zámecké architektury v českých zemích.

Mezi přednosti zámku se řadí jeho dominantní poloha v zámeckém parku, uplatňující se částečně i v dálkových pohledech. Budova zámku pak upoutá uměřenou klasicizující tektonikou barokních fasád. Samotný park, který dobou svého vzniku koresponduje se vznikem raně barokního zámku, je jedním z nejvýznamnějších dokladů užití principů tvorby francouzských zahrad na Moravě.

Plošné a hmotové výměry:
zámek - obestavěný prostor 88 248 m3, park 130 000 m2 (asi 2 300 okrasných a 1000 ovocných stromů), obora 260 000 m2.

Majitelé a stavebníci

Nový holešovský pán Jan hrabě z Rottalu byl jedním z nejbohatších a nejmocnějších feudálů na Moravě. Roku 1650 byl jmenován pro mimořádné zásluhy císařským tajným radou, ale vlastnil i další vysoké tituly: vrchní válečný komisař, nejvyšší zemský sudí moravský i biskupského manského soudu, nejvyšší správce sirotčího jmění, předseda královského tribunálu a zemský hejtman moravský. Měl již za sebou kruté potlačení valašských rebelií a v duchu doby jednal tvrdě s poddaným lidem. Takže se mu dostalo přízviska "zlý Rottál". Údajně také zneužíval své funkce k obohacení. Jan Rottal udržoval nejužší styky s vídeňským dvorem a měl blízko k různým umělcům. Ve Vídni si vybral projektanta nového zámku, významného císařského architekta italského původu Filiberta Lucheseho, malíře H. Cavalliho i zdatné štukatéry. Přes problémy se stavbou v části nového zámku J. Rottal se svou druhou manželkou Annou Marií z Lobkovic již bydlel. Projevil se také jako úspěšný podnikatel a aby se mohl plně věnovat konsolidaci majetku, vzdal se r. 1655 většiny náročných funkcí. Některé dokončovací práce v interiérech prvního patra byly prováděny za jeho dědiců. Prvním byl jeho bratranec Jan Kryštof z Rottalu (1674 - 1699), který ustanovil svým dědicem syna Jana Zikmunda (1699 - 1717). Na raně barokní stavební akci navázal ve vrcholném a pozdním baroku jeho syn, umění milovný a vzdělaný feudál František Antonín hrabě z Rottalu (1717 - 1762). Dal upravit interiéry a také vystavěl kostely na Hostýně, v Bystřici p. H., Mysločovicích, založil v Holešově klášter trinitářů a přestavěl pro ně kostel sv. Anny. K farnímu kostelu v Holešově přistavěl Černou kapli, pod níž dal zbudovat rodinnou hrobku. Do svých služeb získal mnohé umělce: B. Fritsch, T. Šturm, O. Zahner, J. J. Schauberger, K. Palko aj. za F. A. Rottala panoval v zámku čilý hudební a divadelní ruch. S holešovskou zámeckou kapelou se asi stýkal i rodák F. X. Richter (1709 - 1789).

Roku 1814 nastupují sňatkem s dědičkou panství do Holešova Wrbnové - Eugen Wrbna (1846 - 1883). Jeho povoláním byl úřad vrchního císařského komořího a intendanta vídeňské dvorní opery. Obnovil dřívější hudební a divadelní tradici. Ten odkázal své panství synovci Rudolfu Kristianovi (1883 - 1925) z větve uherských hrabat Wrbnů. Tento znamenitý houslista měl velkou vášeň i v koních. Byl dvakrát ženat, poprvé s hraběnkou Choryňskou, podruhé s Elvírou, princeznou bavorskou z rodu Wittelsbachů. S ní měl syny Rudolfa a Alfonse a dceru Isabelu. Posledním majitelem panství byl Rudolf Vrbna. Za manželku pojal Barboru Wiedermannovou, která zámek i zdědila.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.8.2015
  • 125 zobrazení
  • 4
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Aktivní od

8. května 2015

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Mí oblíbení lidé na Rajčeti

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama