Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

3 komentáře
  • 5.3.2011
  • 267 zobrazení
  • 5
  • 33
2 komentáře
  • 18.2.2018
  • 245 zobrazení
  • 7
  • 22
Rudolf Hošna byl v 90. letech známou postavou města..; zbohatl ještě před rokem 1989 prodejem tehdy velmi populární kovodžínsoviny a krátce po převratu, v éře barevných sak, pestrých kravat a rodícího se kapitalismu, získává někdejší německou výletní restauraci na Strážním vrchu z roku 1914 a přestavuje ji na honosnou vilu. Bývalý vekslák Hošna chce mít ve své vile patrně vše, co považuje za známku luxusu: točité schody přes tři podlaží, leptaná skla ve dveřích imitující secesi, sochy, vnitřní bazén a mnohé další prvky typické pro sídla prvních porevolučních podnikatelů, kteří se bez patřičného kulturního zázemí rozhodli ukázat, že „na to mají“. Později získává tento přístup přiléhavé označení podnikatelské baroko.

Po zbohatnutí na textilu se Hošna zkouší prosadit v jiných odvětvích. Produkuje film Trhala fialky dynamitem, chvíli je vlastníkem agentury Pragokoncert, zakládá různé hudební kluby a obchoduje s auty. Jedna z jeho společností, Autosalon Hošna, od mladoboleslavské Škody v roce 1993 odebírá 130 aut, které prodává dál, ale nikdy je nezaplatí. Automobilce tak vzniká škoda nejméně 25 miliónů korun. Zpronevěřené peníze Hošna použil pro svoji potřebu a k úhradě dluhů. Po obvinění ze zpronevěry v roce 2004 prchá Rudolf Hošna na Slovensko, později je na základě evropského zatykače vydán zpět a v roce 2007 je Vrchním soudem v Olomouci odsouzen na 8 let do věznice s ostrahou.

Kromě dluhů zbyla po odsouzeném Hošnovi jeho vila v Pisárkách, o kterou dlouho bojovala Hošnova manželka Barbora s jeho matkou, Marií Hošnovou. Po smrti Marie Hošnové (2006) je vlastníkem vily Barbora Hošnová, avšak na vilu se vztahuje exekuce a objekt začíná chátrat. Z nápisů na elektroměru ve sklepě objektu je zřejmé, že od roku 2003 je vila bez elektřiny, neboť Hošnovi dlužili i za elektřinu.

Přibližně od roku 2009 vilu navštěvují první zvědavci a vandalové. Čas od času policie podnikne nějaká opatření, aby zabránila vniknutí do objektu, ale tyto zásahy nemají dlouhého trvání. Interiér vily je postupně ničen, ale vzhledem k nevkusu s jakým byl zařízen, by jej patrně nový majitel stejně odstranil. Mizí především kovové zařizovací předměty (radiátory, kohoutky, zábradlí), ze zdí jsou vytrhány rozvody elektřiny. Když už není co ukrást a zpeněžit, začínají vandalové s ničením prázdných interiérů. Dochází k poškozování sádrokartonových příček, trhání tapet, rozbíjení oken a čmárání po zdech.

Nyní (září 2014) je vila dostatečně zajištěna proti vniknutí a majitelem pozemku i vily samotné je společnost A.M.CREDIT HOLDING a.s., které nabízí objekt k prodeji. Na vilu se však i nadále vztahuje exekuční příkaz k prodeji nemovitosti, jehož cílem je zpeněžení nemovitosti v dražbě. Vzhledem k velkému pozemku, umístění poskytující vysoké soukromí a mimořádnému výhledu na B... se dá očekávat, že vila svého majitele nakonec najde.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 23.4.2011
  • 330 zobrazení
  • 3
  • 11
2 komentáře
  • 2.3.2011
  • 150 zobrazení
  • 6
  • 22
1 komentář
  • 27.10.2018
  • 100 zobrazení
  • 3
  • 11
1 komentář
  • 16.3.2011
  • 129 zobrazení
  • 4
  • 11
Domek s doškovou střechou manželu zahradníkových stál v místě kde je dnes elektrárna na strži.Před stavbou elektrárny asi v roce 1919 regulační fond vykupuje pozemky a domek zahradniku(pro stavbu elektrárny)a jako náhradu jim staví dum s hospodou ve stylu tehdejší módní vídeňské secese který tam dodnes stojí
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • srpen 2011 až srpen 2015
  • 152 zobrazení
  • 4
  • 11
3 komentáře
  • 11.8.2011
  • 90 zobrazení
  • 4
  • 33
2 komentáře
  • leden až květen 2011
  • 275 zobrazení
  • 6
  • 22
2 komentáře
  • 19.4.2011
  • 281 zobrazení
  • 6
  • 22
2 komentáře
  • 15.3.2011
  • 201 zobrazení
  • 6
  • 22
5 komentářů
  • 1.3.2011
  • 88 zobrazení
  • 3
  • 55
2 komentáře
  • 22.2.2011
  • 112 zobrazení
  • 4
  • 22
Hrad Špilberk byl založen někdy ve druhé polovině 13. století králem Přemyslem Otakarem II. Jasné zprávy o tom, jak vypadal hrad za Přemyslovců nemáme. Lze však usuzovat, že měl obdélníkový půdorys obehnaný zdí a hlubokým příkopem. Hradní kaple je poprvé zmiňována roku 1287. Kromě kaple zde byly příbytky pro panovníka, pro úřednictvo, skladiště, stáje atd. Hned od počátku sloužil Špilberk jako sídlo moravských markrabat a byl též centrem zeměpanské správy.Král Jan Lucemburský korunní statky dílem rozdal a dílem zastavil. Ze zástavy Špilberk vykoupil až roku 1334 mladý markrabě Karel, který zde pak krátce pobíval se svou manželkou Blankou. V letech 1349 - 1411 byl hrad rezidencí markrabat Jana Jindřicha (1349 - 1375) a Jošta (1375 - 1411). Když na Špilberku sídlili moravští panovníci z vedlejší větve Lucemburků, byl hrad velmi dobře udržován a rozšiřován. Bohužel po smrti Jošta přestal být rezidencí markrabat, neboť tento titul splynul s titulem českého krále. Za husitských válek obsadil Špilberk král Zikmund, který tu na podzim 1421 věznil husitské poselstvo vedené Vilémem Kostkou z Postupic, vypravené k litevskému knížeti Vitoldovi. Správu hradu i celé Moravy svěřil Zikmund rakouskému vévodovi Albrechtovi Habsburskému. Jeho posádka vedená hejtmanem Mikulášem Seebeckem pak úspěšně odolala husitským pokusům dobýt Brno. V období zmatků po smrti Albrechta i Zikmunda se roku 1440 zmocnili hradu brněnští měšťané a drželi jej až do roku 1453. Za válek mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem se Špilberk vzdal po 9měsíčním obléhání uherskému vojsku. Vpozdější době hrad chátral a zdálo se, že v rámci velkého středoevropského soustátí ztratil strategický význam. Když v r. 1542 ohrožovali Moravu Turci, usnesl se zemský sněm, aby byl hrad opraven, opatřen posádkou a vybaven pro boj. Špilberk byl úplně sešlý a zanedbaný a měl jen 12 hákovnic a 6 pušek. Zdi hradu byly nekryté a na spadnutí, v dobrém stavu se nacházely jen vinné sklepy. Roku 1560 koupila hrad od krále Ferdinanda I. brněnská městská rada, ale příliš pozornosti mu nevěnovala a r. 1578 dokonce vyhořel. Teprve hrozivý postup Turků v Uhrách přiměl v r. 1593 brněnské měšťany, aby začali opravovat a zpevňovat pevnostní zdivo. Špilberk byl opatřen děly a potřebným mužstvem, které se pilně cvičilo ve střelbě. Skromnou úlohu sehrál Špilberk za stavovského povstání v letech 1618 - 1620. Katolická městská rada sice po prvním pokusu o převrat v prosinci 1618 obsadila hrad 150 žoldnéři a zesílila jeho obranu dvěma děly, ale když vzbouření stavové 2. května 1619 vjeli do města, špilberská posádka nijak nezasáhla. Jakmile stavové ovládli město, byli vojáci na hradě sproštěni slibu věrnosti a přešli do jejich služeb. Staří velitelé byli sesazeni a Špilberk převzal plukovník Stubenvoll.
Po bitvě na Bílé hoře se vše změnilo. 1. ledna 1621 vtáhl slavnostně do Brna generál Bouquoy. Kardinál Dietrichštejn pak jménem císaře Špilberk zabavil. Tak se hrad opět dostal do rukou panovníka. Měl neustále silnou posádku a na jaře 1621 zde byli uvězněni vůdcové stavovského povstání na Moravě.
Vojenský význam Špilberku vzrostl za třicetileté války. Již v lelech 1639 a 1640 byla nařízena robota na opevnění hradu. Stavové na opravy vyčlenili 14 500 zlatých. Práce ještě zesílily, když se Švédové přiblížili k Brnu. Velitelem hradní posádky byl podplukovník Ogilvi. Špilberk měl tehdy tvar pravoúhlého obdéníku obehnaného sílnými zdmi. Za nimi se táhl hluboký příkop a z něj se vypínala původní hradská zeď. Teprve za starou zdí se zdvihaly nečetné hradní budovy okolo rozlehlého obdélníkového nádvoří. Opevnění dále doplňovalo několik bašt a hladová věž. Špilberk bránila posádka 426 žoldnéřů, zatímco v městě bylo soustředěno 1476 mužů, posílených ještě pomocnými sbory a dělostřelectvem.
Švédové se pomocí podkopů a příkopů přiblížili k hradbám, ostřelovali Špilberk a Brno z děl a podnikli řadu prudkých, ale bezvýsledných útoků. Když 15. srpna ztroskotal i jejich poslední úder, jemuž předcházela téměř celodenní prudká dělostřelecká palba, odtáhli 23. srpna od Brna. Špilberk byl Švédy poničen, na větší opravy však zbídačená země neměla peníze. Práce tak začaly až roku 1655. Dalším impulzem ke zdokonalování opevnění se stalo sílící turecké nebezpečí.Během obležení Vídně Turky v r. 1683 byly rychle činěny přípravy k obraně. Přes všechny průtahy při budování opevnění, se v druhé polovině 17. století původní gotický hrad proměnil v mohutnou barokní citadelu, stavěnou podle francouzského vzoru. Koncem 17. století byl Špilberk opatřen hradbami ve dvou rovinách nad sebou a dominovala mu barokní cibulová věž.
Opevňování pokračovalo za vlády Marie Terezie. Když Prusové roku 1741 vpadli na Moravu, byla stržena brněnská předměstí a materiál byl použit na hradby Špilberku. Pruské obléhání trvající od 9. února do 7. dubna 1742 bylo neúspěšné. V té době byly staré hradní příkopy, vytesané ve skále, zastavěny na severovýchodní a jihozápadní straně kasematy, aby poskytovaly úkryt posádce před dělostřeleckou palbou. Za války s Pruskem pracovalo v r. 1744 na opevnění Špilberku denně několik tisíc poddaných a podle plánu z r. 1749 měl být fortifikační systém hradu dovršen řadou obranných staveb. Roku 1784 byly rozděleny kasematy na cely, vězeňské chodby a strážnice. Tím se Špilberk změnil z původního vojenského zařízení na jeden z nejobávanějších žalářů v Evropě. Vojenský význam ztratil Špilberk během napoleonských válek, když se stal v letech 1805 a 1809 snadnou kořistí francouzských armád. Při svém odchodu z Brna v říjnu 1809 pak nechal Napoleon nejdůležitější části opevnění včetně zbrojnice rozbořit. Vídeň si tehdy uvědomila, že Špilberk jako pevnost dosloužil. Jeho hradby byly potom udržovány jen proto, aby překážely v útěku vězňům.
Již císař Leopold I. r. 1673 rozhodll, aby se Špilberk stal věznicí pro zločince, tuláky, zloděje a uprchlé dlužníky, kteří měli pracovat při opevňování hradu. Na Špilberku však byli žalářováni i poddaní, kteří se vzbouřili proti své vrchnosti, nekatolíci a vysocí státní a vojenští hodnostáři za prozrazení státního tajemství, za politické přečiny a jiná provinění. K nim později přibyli vězni političtí, zejména z Itálie a Haliče. Jako trestnice pevnost dosloužila roku 1855, kdy ji císař František Josef I. proměnil na vojenskou citadelu.Za první světové války bylo vězení na Špilberku obnoveno a byli sem umístěni lidé odsouzení za velezradu či dezerci. V období první republiky sloužil hrad opět vojenským účelům, což se nezměnilo ani během německé okupace. Němci na hradě během války provedli historizující přestavbu s cílem vytvořit ze Špilberku vzorové kasárny Wehrmachtu a rovněž zde věznili své odpůrce. Vojenská historie Špilberku definitivně skončila 30. března 1962, kdy prohlásila československá vláda hrad za národní kulturní památku a svěřila jej Muzeu města Brna. V nedávné době hrad prošel rozsáhlou rekonstrukcí včetně obnovy jihozápadního bastionu, zničeného Napoleonem, a pořádají se zde nejrůznější výstavy a kulturní akce.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 17.2.2011
  • 70 zobrazení
  • 4
  • 22
4 komentáře
  • 14.7.2011
  • 200 zobrazení
  • 3
  • 44
Hotel se nachází v srdci Moravskoslezkých Beskyd v malebné podhorské obci .
Zajimavost je že mužete vydět i chatku(opravdu je to hotel a rekreační středisko) v zaběru filmu parta hic kdy jedou horníci na podnikovou chatu.Čas Záběru ve filmu je :00:35:52.Popis děje na záběru je že parta hic jede na střetnutí s ředitelem na podnikovou chatu.Nejlepší hláška při příjezdu na podnikovou chatu bylo: vydíte na takovou chatu jezdíli dříve uhlobaroni k souloži a ted jsme tady my .-):-)Tohle bylo málo krásnému hotelu který ted jako další hotely a tak rekreáční střediska chátrají a jsou odsouzení osudu..
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 16.1.2011
  • 378 zobrazení
  • 2
  • 44
2 komentáře
  • 12.1.2011
  • 405 zobrazení
  • 4
  • 22
Kolem roku 1330 směnil Bernart z Cimburka své panství u Městečka Trnávky s hradem Cimburk pány z Lipé za krajinu kolem říčky Stupavy s hradem Střílky. Krátce poté si zde se svolením panovníka vystavěl nový hrad stejného jména, v počátcích zřejmě pro odlišení zvaný Nový Cimburk.

Hrad se skládal z jádra a předhradí. V čele lichoběžníkového jádra stál ve smyčce hradby okrouhlý bergfrit, vedle něhož byl v obvodové hradbě proražen sedlový portál vstupní brány s malým předbraním. V zadní části jádra stál do tvaru písmene L zalomený palác, který v 1. patře jižního křídla obsahoval nákladnou arkýřovou kapli. Jádro obíhal parkán, ze kterého na západě vybíhalo předhradí. Jeho mohutná jižní hradba byla ukončena druhou okrouhlou věží na polygonálním plášti. Ta střežila původní první hradní bránu. Situace zástavby v těchto místech je značně nepřehledná, několik po sobě jdoucích navzájem se překrývajících fází umožňují více možných interpretací, o nich se odborníci přou. Podle některých byla brána sevřena mezi dvě okrouhlé věže, podobně jak bylo obvyklé u francouzských hradů. Od první brány vedly kroky příchozího parkánem kolem celého jádra do předbraní a do jádra.

První písemná zmínka pochází z roku 1358, kdy jej Bernardův vnuk Ctibor prodal i se Střílkami markraběti Janu Jindřichovi. Markrabě tak učinil ve snaze pozvednout hospodářskou a politickou moc zeměpána na Moravě. Cimburk začlenil do rozsáhlé zeměpanské domény, která zahrnovala rozsáhlou oblast s hrady a městy v Malenovicích , Napajedlech, Uherském Hradišti a Ostrohu , Hodoníně, Bzenci, Buchlově. V jeho snaze se snažil pokračovat i markrabě Jošt, na kterého přešel Cimburk po smrti Jana Jindřicha roku 1375. Svými závazky na domácí i zahraniční politické scéně se však dostával do finanční tísně, ze které si vypomáhal zástavami.

Ještě do konce století se tak na hradě vystřídali Zikmund z Letovic a Čeněk z Drahotuš. Někdy v letech 1406-7 se hradu nečekaným přepadem zmocnil Vok ml. z Holštejna. Vok, velký zhoubce církevního majetku, se zpočátku přiklonil ke stoupencům husitství, pečetil i stížný list kostnickému koncilu proti upálení Jana Husa. Po smrti Václava IV. se však přiklonil na stranu císaře Zikmunda a spolu s mnoha významnými pány padl koncem roku 1420 v bitvě u Vyšehradu. Jeho syn Vok V. zpočátku setrval na Zikmundově straně, později se však opět přiklonil k táborské straně. Někdy počátkem 20. let přenechal zástavu Cimburka svému vzdálenému příbuznému Štěpánu z Vartnova, který zůstal na katolické straně a proto byl Cimburk v následujících letech předmětem husitských útoků. Přesto se zde Štěpán udržel až do své smrti roku 1448, kdy Cimburk zdědily jeho čtyři tety Zuzana, Žofie, Eliška a Jitka.

Podle podmínek zástavní smlouvy z roku 1429 byl hrad na počátku 60. let osazen královskou posádkou a jako takový patřil mezi prioritní cíle uherských vojsk, která jej roku 1468 dobyla. Časté střídání zástavních majitelů nevytvářelo vhodné podmínky pro další stavební aktivitu na hradě, teprve poškození hradu husity vedlo k obnově hradu, po které se zde zachovalo mnoho kamenických článků z produkce bývalé dvorské huti, jejíž členové přešli po smrti Václava IV. na Moravu za císařem Zikmundem. Také dobytí hradu uherskými vojsky vedlo k jeho obnově a především k vybudování nového okruhu, který severně od bergfritu navazoval novou první bránou na starý parkán. Nová hradba dále pokračovala až na konec výběžku, kde byla ukončena polookrouhlou baštou. Od ní se vracela po jižní hraně kolem celého hradu až před první bránu, jejíž obranu posílila další polookrouhlá bašta. Novou první bránu kryla také polygonální bašta v severní hradbě předhradí. Na pahorku před hradem také přibylo nové předsunuté opevnění.

Vladislav II. nedbal předchozích závazků a roku 1476 nechal Cimburk zapsat Ctiboru z Cimburka, sestry z Vartnova nakonec přece jen práva k hradu uhájily. Při dělení majetku v letech 1480-81 připadl Cimburk Zuzaně provdané za Jana z Kralic, neznámým způsobem se však dostal do rukou Žofiina syna Štěpána z Lomnice. Ten jej roku 1493 postoupil Mikuláši Francovi z Háje. V posledních letech vlády Jagellonců probíhala v souvislosti s převedením Cimburka do dědičného držení složitá jednání mezi dosavadními zástavními držiteli, Žibřidem z Bobolusk a pány z Víckova. Po několika zvratech roku 1523 hrad definitivně získal Vilém z Víckova.

Vilém z Víckova se pustil do rozsáhlé přestavby hradu a zvelebování panství. Postupně se zbavoval některých drobnějších statků a naopak rozšiřoval cimburské panství nákupem dalších obcí, věnoval se také hospodářskému podnikání. Po bezdětném Vilémovi (?1549) zdědil Cimburk jeho bratr Přemek (?1561). Ten však věnoval hlavní pozornost svým Prusinovicím a o Cimburk se příliš nestaral. Jeho syn Jan Vilém prodal Cimburk roku 1568 uherskému šlechtici Gabrielu Majláthovi, který to považoval za vhodný způsob uložení kapitálu, stejně jako jiní uherští šlechtici, kteří považovali investice v neklidném Uhersku vzhledem k tureckému nebezpečí za značně nejisté. Gabriel se značně zadlužil a po jeho smrti (?1577) správu panství převzala v zastoupení svých dcer Anny a Aliny vdova Anna Banffyová z Dolní Lindvy (+1602). Roku 1607 zdědili Cimburk dva Alinini synové z obou jejích manželství. Roku 1610 odkoupil bratrův podíl starší z nich Gabriel Horecký z Horky.
V té době již majitelé panství sídlili v přístupnějších a pohodlnějších Koryčanech, kde Anna Banffyová vybudovala tvrz. Odlehlý Cimburk zůstal stále správním střediskem panství. Definitivně to potvrdila přestavba koryčanské tvrze na barokní zámek zahájená roku 1677 Gabrielovým vnukem Gabrielem Františkem (?1703). V držení jeho syna Antonína Emericha byl Cimburk až do roku 1742.

Gabriel Horecký patřil k těm málo katolíkům, kteří z pobělohorské konjunktury nic nevytěžili, pouze roku 1641 byl povýšen do panského stavu a roku 1653 mu byl přiznán starožitný stav. Panství samotné naopak velmi utrpělo za třicetileté války. Roku 1623 se hradu zradou zmocnili přívrženci sedmihradského vévody Gabriela Bethlena, zato v letech 1643-47 unikl obsazení švédskými vojsky. Hrad byl poté přesto udržován, i když vojenský význam již neměl, proto byl také vynechán ze seznamu pevností určených k poboření, aby se jich případný nepřítel nemohl zmocnit. ve druhé polovině 17. století však pomalu začala jeho zkáza. Ta pokračovala i po roce 1742, kdy panství vlastnili sv. páni z Gillern.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 27.8.2015
  • 68 zobrazení
  • 5
  • 33
U
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 8.1.2011
  • 131 zobrazení
  • 3
  • 11
Vila vynálezce ohýbaného nábytku Michaela Thoneta kterou si Dal si ji postavit v parčíku vedle své první moravské továrny, kterou v obci založil v roce 1856. Ve vile několik let bydlel, využívali ji i jeho potomci. Poté sloužila například jako mateřská škola či prodejna potravin.Německý vynálezce, návrhář a výrobce nábytku z ohýbaného dřeva Michael Thonet, který se na čas na Moravě usadil, po založení v obci továrny založil v roce 1861 i závod v Bystřici pod Hostýnem, kde dodnes firma TON ohýbaný nábytek vyrábí.Thonetova továrna v malé obci se po první světové válce spojila se společností Kohn a Mundus. Za komunismu se stala národním podnikem. V 90. letech 20. století továrnu získala společnost Koryna, která řadu let prosperovala, ale v roce 2012 zkrachovala a její majetek byl následně rozprodán. V areálu továrny nyní podle Daníčka místo někdejších asi 1200 lidí pracuje zhruba desetina tohoto počtu.
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 1.1.2011
  • 191 zobrazení
  • 4
  • 33
3 komentáře
  • 18.3.2011
  • 242 zobrazení
  • 4
  • 33
3 komentáře
  • 1.1.2011
  • 73 zobrazení
  • 5
  • 33

Nebyla nalezena žádná alba.

Aktivní od

8. května 2015

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Mí oblíbení lidé na Rajčeti

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama